Perú » info
República del Perú
Rozloha: 1 285 216 km2
Počet obyvatel: 27 484 000
Hlavní město: Lima
Státní zřízeni: pluralitní prezidentská republika
Úřední jazyk: španělština
Měna: nový sol (NS) = 100 centávů
Časové pásmo: GMT- 6h
Vízum: NE (turistické do 90 dnů pobytu), platnost pasu min. 90 dnů od odletu
Státní svátek: Vánoce, Nový rok, Velikonoce, Den nezávislosti (28.07.1821)
Elektřina: Napětí v síti je 220 V AC(střídavých), frekvence 60 Hz, zásuvky jsou na dva kolíky (ploché i kulaté). V některých hotelech mají též 110 V zásuvky.
Předvolba státu: 0051
Předvolby nejdůležitějších měst: Lima 00 511, Arequipa 00 5154, Cusco 00 5184, Trujillo 00 5144, Chiclayo 00 5174, Iquitos 00 5165, Puno 00 5151
Letištní taxy: mezinárodní linky 31,-USD, vnitrostátní linky 7,-USD
PERU je po Brazílii a Argentině třetí největší zemí Jižní Ameriky. Zeměpisně je Peru rozděleno na tři přírodní oblasti: pobřeží omývané vodami Tichého oceánu, Andy s nejvyšší horou Huascaránem měřícím 6 788 metrů a pralesní oblast, největší hydrografickou pánev na světě, kde pramení řeka Amazonka. Oblast, kde leží dnešní Peruánská republika, byla již před 20 000 lety obývána různými skupinami lovců a sběračů. Tisíc let před Kristem zde vznikaly velké starobylé civilizace, které později vyvrcholily vytvořením říše Inků. Tato říše zanechala stopy mohutného rozvoje, který byl přerušen v XV. století příchodem španělských dobyvatelů. Dobývání (conquista) a boj za nezávislost trvaly přibližně 3 století.
Lima hlavní město Peru, které založil Francisco Pizarro 18. ledna 1535 v údolí řeky Rimac, poblíž oceánu a na úpatí And. V Limě žije přibližně 8 milionů obyvatel na území velkém 33 830 km2. Při prohlídce města lze spatřit archeologické pozůstatky z určitých období před říší Inků i architektonické dědictví Španělů v Peru. Lima, kterou španělští dobyvatelé nazývali „Městem králů", je vstupní bránou turistiky a město plné kontrastů.
Cusco (3 226 m) bylo hlavním městem největšího a nejmocnějšího státu, který existoval na jihu amerického kontinentu, říše Inků, a dodnes se v něm zachovalo velké množství archeologických pozůstatků, které svědčí o jeho slavné minulosti. Původní kečuánské jméno zní Qosqo - Španělé si ho upravili na Cuzco, protože nedokázali jazyk Inků správně vyslovovat. Cuzco obsadili Španělé 23. března 1534 pod vedením dobyvatele Francisca Pizarra. Cuzco, zvané rovněž „Archeologické hlavní město Ameriky", bylo hlavním městem říše Inků.
Machu Picchu leží 130 km od města Cuzco na svazích hory Machu Picchu, jejíž název znamená Starý vrchol a která se tyčí do nadmořské výšky 2 450 m. Název města není původní, ten není znám, a proto město dostalo název podle hory. Tento archeologický komplex, jeden z divů světa, byl skryt v bujné vegetaci vlhkého pralesa až do roku 1911, kdy americký badatel Hiram Bingham zveřejnil slavný nález ruin. Jednalo se o svaté město, kde sídlili vybraní příslušníci incké šlechty a kněží. Španělé o existenci Machu Picchu nevěděli. Město mělo dvě části, zemědělskou a obytnou.
Iquitos je největším městem peruánského pralesa (přes 400 tisíc obyvatel) a její název pochází od amazonského kmene Indiánů Iquitů. Iquitos dosáhlo své největší prosperity koncem XIX. a začátkem XX. století, kdy si získala popularitu vulkanizace kaučuku používaného při výrobě kol k vozům. Tato prosperita skončila kolem roku 1910, kdy se Angličanům a Holanďanům podařilo aklimatizovat místní kaučukovník a začít vyrábět kaučuk v asijských koloniích.
Amazonský prales známý rovněž jako nízký prales; Amazonie je rozsáhlá nížina přilehlá k východní straně andského pohoří, jejíž nadmořská výška se pohybuje mezi 80 a 400 metry. Je plná řek, lagun, bažin a meandrů a tvoří přírodní prostředí pro největší počet různých druhů flóry a fauny na celé planetě. Navíc představuje obrovský rezervoár kyslíku neboli plíce Země. Nejznámější řekou této oblasti je Amazonka, kterou objevil španělský dobyvatel Francisco de Orellana 12. února 1542.
Pláž Punta Sal leží u 1187. kilometru dálnice Panamericana Norte. Od Máncory je vzdálena 15 až 30 minut jízdy. Do města Tumbes je 79 km (1,15 hod. autobusem). Patří mezi nejkrásnější pláže severního pobřeží a nejklidnější pláže s příjemnou vodou o teplotě 24 OC. Pláž je rozdělena na 3 části: Punta Sal Chica, Playa Punta Azul a Punta Sal Grande. Ta první je v zálivu s bílým pískem a s postupným svažováním do hloubky. Druhá pláž dělí ostatní dvě. A třetí je asi nejdelší. Punta Sal se dá nazvat turistickým centrem velmi dobré kategorie. Najdete zde množství hotelů a vynikajících restaurací. Její příjemná a průzračná voda přiláká mnoho turistů z celého světa a to hlavně v těch nejteplejších měsících jako je leden a únor.
Manu se nachází v jihovýchodní oblasti Peru. Je jedním z největších parků Jižní Ameriky. Park zahrnuje část pohoří kraje Cusco a prales kraje Madre de Dios. Manu se rozkládá na 2 miliónech hektarech (4.5 miliónu akrů) v oblasti bohaté na různé druhy flóry a fauny vyskytující se na andských vrcholcích, v deštných lesích a tropickém pralese. UNESCO oficiálně uznává přírodní ráj Manu jako „dědictví lidstva (Patrimonio de la Humanidad)", později v roce 1997 ho jmenuje světovou rezervací biosféry, poskytuje největší biologickou rozmanitost na chráněných územích deštného pralesa a různé endemické lesní druhy. Většina lesů ve světě byla již poznamenána zásahy člověka, naštěstí Manu zůstává téměř nedotčený, je daleko od civilizace.
Dále je zde možné pozorovat různé druhy zvířat, například velké nutrie (Pteronura brasilensis), černého kajmana (Melanosuchus Níger), jaguára (Pantera Onca), vzácný druh medvěda (Tremarctos ornatus), tapíra (Tapirus terrestris), tigruillo (Felis pardalis), 13 druhů opic a přibližně tisíc druhů ptáků včetně sedmi tříd papoušků (Ara).
Manu chrání také 10% rostlinných druhů na světě včetně různých druhů fíků a datlových palem, mimoto nespočetné množství léčivých rostlin, které jsou v současné době vědci děleny do tříd. Pouhý hektar pralesa Manu může poskytnout více než 220 druhů stromů, zatímco jeden hektar lesa v Evropě a Severní Americe disponuje pouze 20 druhy stromů. Pravděpodobně Národní park Manu je chráněný park s největší biologickou rozmanitostí na světě.
Oblasti Národního parku
KULTURNÍ OBLAST
Kulturní oblast je jednou ze tří oblastí Národního parku Manu. Zahrnuje hory, les a okraj pralesa. V této oblasti můžeme nalézt malé osady, statky a tamní komunity, které se věnují produktivním činnostem jako jsou zemědělství a kácení stromů v malé míře kontrolované ministerstvem zemědělství a správními úřady parku. Jedním z cílů této kontrolované oblasti je působit jako ochrana rezervací a chráněných území.
DEŠTNÝ LES
Návštěvníci Národního parku Manu jsou při přechodu východní strany And často svědky husté pokrývky mraků. Toto je začátek deštného lesa: tajemný a ponurý les, ve kterém se můžeme setkat s pozoruhodným skalním kohoutkem, jedinečným druhem medvěda a dvacítkami kapradin, ananasovníků a orchidejí. Nachází se ve výšce 11,500 - 4,500 stop (3,500 až 1,500 metrů nad mořem) a je jedním z ekosystémů doposud málo probádaných. Nejméně 50% rostlinných druhů nacházejících se zde je jediných na světě. Časté deště a intenzivní mrholení (až 23 stop nebo 6 metrů ročně) přispívají k hustosti lesa, který vytváří hustou pyramidu věčně zelených stromů. Během procesu zvaném „rýhování mraků" se vlhkost mraků vysráží na listech. Pak se následně na povrchu rostlin tvoří voda, která padá na zem.
Věčná vlhkost lesa vytváří skvělé prostředí pro „epipetos" rostliny, které žijí v jiných rostlinách a absorbují vlhkost a živné látky z jejich prostředí nikoliv z půdy. Následkem akumulace nečistoty větví, lišejníků a mechů začíná proces kolonizace, který se brzy rozšíří až na kapradiny, ananasovníky a orchideje.
REZERVACE
Tato oblast se rozkládá podél řeky Manu a zahrnuje rozsáhlé území původního pralesa. Zde se realizují pouze dvě aktivity: turismus a výzkum. Řeka je jedinou alternativou přístupu do této oblasti, proto je možné relativně snadno ji kontrolovat a chránit před nepovolanými návštěvníky a lovci. Vědci ji považují za živou laboratoř díky její obrovské rozmanitosti flóry a fauny.
NEDOTKNUTELNÁ OBLAST
Toto je největší část parku, pokrývá 1,800,000 hektarů původního pralesa. Málo chráněných oblastí na světě je tak velkých jako tato nedotknutelná oblast, ale žádná z nich není původní a tak bohatá na divoké druhy. V této oblasti není povolena turistika ani žádná podobná aktivita s výjimkou vědeckého výzkumu na biologické stanici v Cocha Cashu, kde se během posledních 25 let uskutečnily výzkumné projekty flóry a fauny pod vedením zahraničních vědců Peru.
Existují různé etnické skupiny jako Matshiguenkas/Kugapacoris, Yoras/Yaminahuas, Mashco Piros, Amahuacas a další. Některé z těchto skupin nemají žádný kontakt s okolním světem.